Obligátní poddodávky ve veřejných zakázkách v IT
V oblasti veřejných zakázek na IT služby se čím dál častěji objevuje praxe, kdy zadavatelé vyžadují zapojení konkrétního poddodavatele – obvykle stávajícího správce systému nebo provozovatele integrační platformy. Takový požadavek však může být v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, pokud omezuje hospodářskou soutěž nebo diskriminuje uchazeče. Článek rozebírá, kdy je takový požadavek legitimní a jak postupovat, aby zadávací řízení zůstalo transparentní a technologicky neutrální.
V praxi veřejných zakázek v oblasti IT se stále častěji objevují požadavky, aby uchazeč povinně zapojil do plnění určité části zakázky konkrétního poddodavatele – nejčastěji stávajícího dodavatele informačního systému či provozovatele integrační platformy.
Tento přístup však naráží na limity vyplývající ze zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), zejména v oblasti dodržení zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a přiměřenosti. Uchazeči, kteří nemají možnost navázat spolupráci s tímto subjektem, jsou z výběrového řízení účinně vyloučeni. Vzniká tak situace, kdy přístup k plnění má pouze omezený okruh uchazečů, což je v rozporu se základními zásadami zadávacího řízení dle § 6 ZZVZ.
Typické případy z praxe
K nejčastějším scénářům, kdy je požadavek na obligátní poddodávku formulován, patří:
- migrace dat nebo převod agend z původního systému, přičemž zadavatel požaduje, aby tuto činnost provedl výlučně stávající dodavatel IS,
- vývoj nebo implementace integračních rozhraní, kde je požadováno, aby práci provedl provozovatel stávající integrační platformy,
- provoz nového systému v prostředí, jehož správcem je konkrétní dodavatel infrastruktury a jehož zapojení je požadováno jako povinné.
Ve všech těchto případech je třeba důsledně posoudit, zda požadavek na konkrétního poddodavatele skutečně vyplývá z objektivních technických omezení, nebo zda lze plnění vymezit způsobem, který zachová technologickou neutralitu a umožní soutěž více dodavatelům.
Alternativou k povinnému stanovení konkrétního poddodavatele může být:
- přesné vymezení rozhraní, technických požadavků a výstupů bez specifikace osoby, která má plnění realizovat,
- smluvní zajištění součinnosti stávajícího dodavatele s budoucím dodavatelem nové zakázky (např. prostřednictvím dříve uzavřené servisní smlouvy),
- zpřístupnění potřebné dokumentace, API a systémových údajů všem uchazečům za rovných podmínek.
Pouze v odůvodněných případech – například pokud jsou splněny licenční podmínky, existují objektivní bezpečnostní důvody nebo technická nepropojitelnost – může být požadavek na konkrétního poddodavatele považován za legitimní. I tehdy však musí být zadavatelem řádně odůvodněn a zdokumentován v zadávací dokumentaci.
